Willkommen in MAKARSKA

Makarska (15 Einwohner) liegt am Fuße des Biokovo, in einem natürlichen Hafen, der im Südosten vom Kap Osejava und im Nordwesten von der Halbinsel Sv. Petar eingeschlossen wird. Makarska ist das Wirtschafts-, Kultur- und Fremdenverkehrszentrum der Riviera von Makarska. Aus dem Hafen verkehrt die Fähre nach Sumartin auf der Insel Brac.

hora BIOKOVO

Biokovské krasové jevy

Hezká vyhlídka na moře, mysy a osovy, v které jsme se kochali, byla nám takřka jedinou odměnou za naši námahu - zapsal Albert Fortis ve svém slavném díle Cesta po Dalmácii, v roce 1774, po dlouhém a namáhavém výstupu na Biokovo při páání po ledových jeskyních. V době Fortisova putování byly alpinistické stezky pravou vzácností, stejně jak vzácní byli i entuziasté, kteří sastiplně stoupali, aby se nakonec pokochali v jedinečné vyhlídce z Biokova na moře a osovy, jako jediné odměně za vynaloženou námahu.
Dnes je výstup na Biokovo možný nejen horolezeckými stezkami, ale i automobily, a proto se stále více hostů Makarské riviéry odhodlává navštívit tuto horu.
Je ale jedinečná vyhlídka na moře a osovy skutečně jedinou "odměnou" pro návštěvníky?
Domácímu obyvatelstvu je krasová krajina Biokova všední podívanou, a proto asi, jak tomu často bývá, nedokážeme správně ocenit to, co máme "před očima".
Ale hostům, přicházejícím z alpských zemí, panon-ských nížin, urbánních středisek střední a západní Evropy a., biokovský pejzáž není součástí jejich všedního života, a proto se mnozí z nich budou tázat, jaké jsou to kouzelné skály na Biokovu, jak vznikly ty neobvyklé prohlubně - závrty v reliéfu střední části hory, co jsou to škrapy, ponory ... budou následovat otázky o zvěřeně a květeně, historii ...
Biokovo nabízí bezpočet cenných "odměn" zvědavým milovníkům přírody, ale při této příležitosti poukážu jen na část krasových jevů, které jsou zrovna bádány nebo jsou již zařazeny do edukační nabídky Parku přírody Biokovo.
Edukace návštěvníků o významu a hodnotách přírodopisu Biokova je současně i významným opatřením jeho ochrany, protože péče o přírodu je účinnější, když se lidé s ní seznámí a osobně ji poznají.

CO JSOU TO KRAS A KRASOVÉ JEVY?

Déšť a sníh, padající na Biokovu za zimních měsíců, absorbují kysličník uhličitý ze vzduchu a půdy, a přeměňují ho na slabou kyselinu uhličitou. Následkem působení této slabé kyseliny na rozpustné skály (vápence a dolomity) Biokova za dlouhých geologických období je vytváření zvláštního povrchového a podzemního reliéfu, kterému se říká kras.
Protože se vody velice rychle ponořují puklinami do podzemí, v krasu nejsou povrchové toky, což je jednou z jeho základních vlastností, ale proto tu jsou toky podzemní, které rozpouštějí skály a šíří hliny, vytvářejíce tak mnoho jeskyň a ponorů.
Krasovým reliéfem je pokryto asi 50 % chorvatského území a na Biokovu jsou přítomny takřka všechny typické krasové jevy.

POUČNÁ GEOLOGICKÁ STEZKA POD VILOVIKEM

Geologická stezka se nachází blízko oblasti značené na topografických mapách jako Vilovik a začíná na silnici vedoucí od vstupu do Parku přírody Biokovo k nejvyššímu vrchu Sv. Jure, asi l km po Lemišini doci.
Stezka je krátká (asi 20 min. lehké chůze), je značena geologickými znaky a nápisy, které na jednotlivých místech jednoduchým způsobem vysvětlují vznik vápence, kamene z něhož je převážně tvořeno Biokovo, a část povrchových krasových jevů - škrapů a kamenných prohlubní (kamenice), v kterých se sbírá dešťová voda -jež nalézáme po celém Biokovu. Vznik vápníku je znázorněn na kresbách a popsán v chorvatštině a angličtině. Zahrnuta je geologická historie od období vyšší jury (před asi 160 miliony lety), kdy došlo k usazování minerálních skeletních pozůstatků organizmů někdejšího Tethis oceánu, přes otužování usazenin do pevné skály, až po tektonické vyvstávání vrstev vápence nad mořskou hladinu, kdy začalo dodnes vající erozivní vytváření hory. Vrstevním povrchem vápence lze projít a prohlédnout si několik geologických zajímavostí, mezi nimiž vynikají škrapy a kamenice jako nejmladší povrchové krasové jevy.
Za procházky lysým povrchem vápence lze spatřit četné škrapy - žlaby různých tvarů a velikostí, vytvářeny dešťovou vodou, tekouci po nejpříkřejších skalách rozpouštějíc vápenec. Větší škrapy vznikají, když dojde k spojení více toků, během čeho dochází ke zrychlení toku a jeho víření.
Škrapy mohou být přímočaré, pokud je plocha skály, na které vznikají, příkrá, nebo meandrující na menším sklonu svahu. Vyskytují se po celém Biokovu.
Na konci Geologické stezky je několik hezkých prohlubní, kterým se říká kamenice, u kterých je nápis vysvětlující vznik a význam tohoto jevu na Biokovu.
Kamenice jsou kulaté, podlouhlé nebo nepravidelné skalní prohlubně, často s velmi plochým dnem. Mohou mít průměr od několika centimeů až do jednoho meu zřídkakdy několik meů, jak je tomu v případě kamenice na Geologické stezce. Vznikají na místech, kde se pro menší příkrost skal voda zdržuje delší dobu. Nejdřive vznikají menší prohlubně, v kterých se sbírá voda, postupne rozpouštějící vápenec. Protože je rozpouštění nějintenzivnější v bodě dotyku vody se skalou, kamenice se více šíří než prohlubují.
Kamenice jsou často "pastí" pro různé organické ostatky z okolí, a časem v některých vzniká prsť. Větší kamenice, v kterých shromážděná voda sevává i delší dobu jsou cenným zdrojem vody pro napájení dobytka. Proto lidé často tesáním prohlubovali přírodní kamenice, aby jim zvětšili kapacitu a shromáždili více vody. Ve velké kaměnici na Geologické stezce lze spatřit i mločí larvy..

KOTLINKY NEBO ZÁVRTY

Závrty jsou největší povrchové útvary krasového reliéfu na Biokovu. Obvykle jsou kulatého nebo podlouhlého tvaru, jejich průměr může být od několika meů až po jeden kilome a mohou být hluboké několik meů až několik set meů.
Nejvíce jich je na krasových náhorních rovinách ve střední části Biokova, méně na svazích a na příkrých částech se téměř nevyskytují.

Stalaktity

Vznikají komplexními procesy rozpouštění vápence na místech, na kterých se voda soustředěně ponořuje do podzemí a sháváním sopů někdejších jam a jeskyň. Závrty vznikly postupným dlouhodobým rozpouštěním skály obvykle mírnějšího sklonu a jejich dno je ve většině případů pokryto prstí - červenou zeminou, směsí nerozpustných zbytků vápence a humusu. Takové roklinky jsou často jediná místa na Biokovu, na kterých je půda vhodná pro zemědělství, a tak v nich lidé obdělávají svá políčka. Obvykle lidé z den závrtů odsanili kamení a poskládali ho do ohrad kolem, a tímto dno vyrovnávali. Prohloubené kotlinky a nasucho zděné kamenné ohrady dodatečně chrání plodnou půdu od pověnostních podmínek.
Závrty, které vznikly sháváním, mají obvykle příkré sany a jejich dno je překryto kamennými bloky spadlými do někdejší jámy či jeskyně. Často jsou na okraji takových závrtů vstupy do ještě nezbořených částí jeskyň a jam.

JESKYNĚ TUČEPSKA VILENJAČA

Na nadmořské výšce 1180 meů, na úpatí impresivní stomeové skály, je malý a skrytý vstup do jeskyně Tučepska Vilenjača. V amfiteáu svislých vápencových skal, s výhledem na moře, z kterého vám zatajuje dech, jakoby místo pro jeskyň vybraly víly, kterým může poděkovat i za svoje pojmenování. Podle starých pověstí v jeskyni žily neobyčejné víly - nádherné plavovlasé dívky s koňskými nohami, které sašily lidi, kteří tudy procházeli za tmy.
Sluneční paprsky sahají jen několik meů do jeskyně a jdeme li dále, osluněný a známý venkovní svět se jako kouzelnickým proutkem přeměňuje na svět věčné ny, obklopené čarovnými kamennými útvary.
Ze sopu jeskyně nad námi visí stalaktitové ubičky a tenké křivolaké závěsy, na podlaze a sanách jsou velké stalagmity, rozmanité usazeniny, kaskády, jeskynní perly ...
Víte jak vznikají všechny tyto kouzelné kamenné útvary? Jak dlouho vají? Jsou li v jeskyních i živé organizmy? Proč je uprostřed léta v biokovských jeskyních osvěžující chlad?
Odpovědi na tyto a další otázky získáte při neformálním rozhovoru a v skutečném prostředí krasového podzemního světa Biokova, až se po zpřístupnění veřejnosti za odborného doprovodu vydáte na organizovaný výlet do jeskyně.
Tučepska Vilenjača není zařízena pro volný přístup turistům. K ní se lze dostat horskou stezkou, a proto je třeba vzít si pevnější obuv (nejvhodnější jsou horolezecké boty, ale poslouží i pevná sportovní obuv). Do jeskyně se vstupuje s přilbou a osvětlením, jaké při svých bádáních používají speleologové.
Detailnější informationrmace lze získat přímo ve Veřejné instituci "Park přírody Biokovo", g Tina Ujevića 1/1, Makarska, nebo telefonicky na čísle ++385 (0) 21 616 914. Pro obchůzku jeskyně je nutné mít odborný doprovod, protože je vstup do ní uzavřen z důvodu zabránění možné devastace.
Poučná geologická stezka pod Vilo víkem a jeskyně Tučepska Vilenjača jsou jen některé z významnějších geologických jevů, které se chtějí populárně-vědeckým způsobem přiblížit návštěvníkům Parku přírody Biokovo.
Právě probíhají výzkumné práce, po kterých bude definována další poučná geologická stezka ve vyšší části hory, která se bude soustřeďovat na závrty či roklinky, jeskyni Amforu - nejhlubší biokovskou jeskyni a ledové jeskyně.

JESKYNĚ AMFORA

Jáma Amfora se nachází nedaleko vrcholu Biokova. Je bádána již několik let a loňského roku se speleologové dostali na hloubku 614 meů, což je doposud na Biokovu nejhlouběji.

LEDOVÉ JESKYNĚ

Ledové jeskyně jsou známé z vyprávění o těžbě ledu, který se používal pro uchovávání poavin v době bez chladniček. Vyskytují se po celém Biokovu. Jako jevy jsou známé i v jiných horských oblastech Chorvatska a v Alpách. Díky velkým otvorům, zpravidla otočeným na sever, se v těchto jeskyních v zimě shromažďuje velké množství sněhu, které během léta nestihne roztát nebo které střídavě taje a mrzne, přičemž se původní sníh přeměňuje na led.
Těžení ledu z biokovských jeskyň byla velmi namáhavá a nebezpečná práce. Aby se dostali k ledu, lidé často museli zdolávat svislé skály. Teplota v ledových jeskyních ani za největších letních veder nepřesahuje O °C, a proto statečným ledařům stále hrozilo nebezpečí od zápalu plic kvůli velkém teplotním rozdílu na povrchu a v jeskyni.
Park přírody Biokovo se snaží zachovat památku na dobu těžení ledu, a proto se pokusí jednu z biokovských ledových jeskyň zpřístupnit zainteresovaným návštěvníkům.

Vítejte v MAKARSKA

MAKARSKA

(15 000 obyv.) leží na úpatí Biokova, v pøirodním pøístavu uzavøeném z jihovýchodu mysem Osejava a ze severozápadu poloostrovem sv. Petra. Makarska je hospodáøské, kulturní a turistické støedisko Makarského pøímoøí. V pøístavu je trajektové pøístavištì linky do Sumartinu na ostrovì Braè. Sestává ze starého jádra støedomoøského typu a novìjší èásti s hotely, restauracemi, obchody apod.

Berg BIOKOVO

Karstphänomene des Biokovo

Der wunderschöne Ausblick auf das Meer, die Riffe und Inseln, den man von oben hervorragend genießt, war die fast einzige Belohnung für unsere Mühe - schrieb Alberto Fortis in seinem berühmten Werk "Reise durch Dalmatien" im Jahre 1774, nach seinem langen und für ihn lebensgefährlichen Aufstieg auf das Gebirge Biokovo, auf der Suche nach natürlichen Eisgruben. Zu seiner Zeit waren Wanderpfade auf dem Biokovo sehr selten, selten waren auch Enthusiasten, die mühsam den Berg bestiegen, um letztendlich einen einmaligen Ausblick auf das Meer und die Inseln als die einzige Belohnung für ihre Mühe zu genießen.
Außer auf Wanderpfaden kann man Biokovo heute auch mit dem Auto erreichen, so dass sich immer mehr Touristen der Riviera von Makarska zu einem Besuch des Gebirges entschließen.
Ist aber der einmalige Ausblick auf Meer und Inseln wirklich die einzige "Belohnung" für Besucher?
Für die hiesigen Einwohner ist die Karstlandschaft des Biokovo ein Teil des Alltags, so dass man häufig wahrscheinlich nicht den wahren Wert dessen erkennt, das einem "direkt vor der Nase liegt".
Für Gäste aus den Alpenländern, aus der pannonischen Ebene, aus den städtischen Zentren von Westeuropa ist die Landschaft des Biokovo nicht alltäglich und viele werden fragen, was für seltsame Felsen das Biokovo hat, wie die ungewöhnlichen Vertiefungen entstanden sind -die Mulden im Relief des mittleren Gebirgsteils, ... man wird nach der Flora und Fauna, der Geschichte fragen...
Das Biokovo hat zahlreiche wertvolle "Belohnungen" für neugierige Naturliebhaber anzubieten, hier werden wir aber nur einen Teil der Karstphänomene betrachten, die gerade untersucht werden oder bereits in das lehrreiche Angebot des Naturparks Biokovo eingeordnet wurden.
Die Belehrung der Besucher über die Bedeutung und den Wert der Natur des Biokovo ist zugleich eine bedeutende Maßnahme für seinen Schutz, denn der Umweltschutz ist weitaus effizienter, wenn die Menschen die Natur direkt kennen lernen und sie persönlich erleben können.

WAS SIND KARST UND KARSTPHÄNOMENE?

Der Regen und Schnee, die in den Wintermonaten auf dem Biokovo fallen, absorbieren das Kohlendioxid aus der Luft und dem Boden und machen ihn zu einer schwachen Kohlensäure. Die Folge der Auswirkung dieser schwachen Säure auf die schmelzbaren Felsen des Biokovo (Kalkstein und Dolomiten) durch lange geologische Zeiträume ist die Entstehung des besonderen Reliefs auf und unterhalb der Erdoberfläche, der Karst genannt wird.
Da Wasser sehr rasch durch Risse in die Erde versickert, gibt es im Karst keine Wasserläufe an der Oberfläche, was eines seiner Grundmerkmale ist, es gibt aber unterirdische Wasserläufe, die, dadurch dass sie Felsen schmelzen lassen und die Risse erweitern, zahlreiche Höhlen und Gruben gestalten.
Das Karstrelief bedeckt etwa 50 % des Festlandes von Kroatien. Auf dem Biokovo sind fast alle typischen Karstphänomene präsent.

INSTRUKTIVER GEOLOGIEPFAD UNTERHALB VON VILOVIK

Der Geologiepfad befindet sich in der Nähe des Gebietes, das auf topographischen Karten als Vilovik eingezeichnet ist, und beginnt an der Straße, die vom Eingang in den Naturpark Biokovo zum höchsten Gipfel, dem hl. Georg führt, etwa l km hinter Lemišini doci gelegen.
Der Pfad ist kurz (ein langsamer Spaziergang von etwa 20 Min.), mit einem geologischen Zeichen markiert und mit Tafeln an den Stellen gekennzeichnet, die auf einfache Weise erklären, wie der Kalkstein entsteht, ein Felsen, der den Großteil des Biokovo ausmacht, und wie die Karstphänomene an der Oberfläche, die Gruben, zustande gekommen sind, die auf dem ganzen Biokovo zu sehen sind.
Das Entstehen des Kalksteins wird durch Zeichnungen erläutert, die in Kroatisch und Englisch beschrieben werden. Es ist die geologische Geschichte vom oberen Jura (vor etwa 160 Millionen Jahren), als mineralische Skelettreste von Organismen des einstigen Tethis-Ozeans sich ablagerten, über die Aushärtung der Ablagerungen zu einem festen Felsen, bis zur tektonischen Erhebung von Schichten von Kalkstein über der Meeresfläche, als die Erosionsformung des Gebirges begann, die auch heute noch andauert.
Auf der Kalksteinfläche kann man spazieren gehen und die geologischen Besonderheiten betrachten, unter denen die Gruben zu den jüngsten oberflächlichen Karstphänomenen gehören.
Beim Spaziergang auf dem Kalkstein kann man zahlreiche Gruben - Fugen verschiedener Größe und Formen sehen, die von den Niederschlagswässern geformt werden, die entlang des steilsten Teils hinunter fließen und so den Kalkstein schmelzen lassen.
Große Gruben entstehen, wenn sich Wasserläufe vereinen und dabei schneller werden, so dass auch Wirbel auftreten können.
Gruben können auch flach sein, wenn die Oberfläche des Felsens, auf dem sie entstehen, steil ist; sie können bei geringem Abfallen des Geländes auch kurvig sein (schlängelnd). Es gibt sie auf dem ganzen Biokovo.
Am Ende des Geologiepfades sind einige schöne Gruben, bei denen auch eine Tafel steht, die das Entstehen und die Bedeutung dieser Erscheinung auf dem Biokovo erklärt.
Es handelt sich dabei um runde, längliche oder ungleichmäßige Vertiefungen im Felsen, deren Boden häufig völlig eben ist. Ihr Durchmesser beträgt meist nur wenige Zentimeter bis einen Meter, nur selten sind es mehrere Meter wie auf dem Geologiepfad. Sie entstehen an Stellen, an denen wegen nur geringen Abfallens des Geländes Wasser längere Zeit zurückbleiben kann. Zu Beginn entstehen kleinere Vertiefungen, in denen Wasser zurückbleibt, das den Kalkstein allmählich schmelzen lässt. Da das Schmelzen am intensivsten dort ist, wo die Wasseroberfläche den Felsen berührt, breiten sich diese Phänomene mehr aus und vertiefen sich weniger.
Diese Gruben sind häufig "Fallen" für verschiedene organische Reste aus der Umwelt, so dass mit der Zeit in einigen auch Boden entsteht. Größere, in denen sich Regenwasser sammelt und längere Zeit zurückbleibt, sind eine wertvolle Quelle für das Tränken von Vieh. Daher haben die Menschen oft durch Ausmeißeln diese natürlichen Gruben vertieft, um ihr Fassungsvermögen zu vergrößern und mehr Wasser sammeln zu können. In der großen Grube am Geologiepfad sind auch Salamanderlarven zu sehen.

DOLINEN

Dolinen sind die größten Formen an der Oberfläche des Karstreliefs des Biokovo. Sie sind gewöhnlich kreisförmig, ihr Durchmesser reicht von einigen Metern bis zu einem Kilometer, sie können einige Meter oder mehrere hundert Meter tief sein.
Die meisten Dolinen gibt es auf den Hochebenen des mittleren Gebirgsteils des Biokovo, weniger an den Hängen und an den steilen Hängen sind sie kaum vorhanden.
Sie entstehen durch komplexe Prozesse des Schmelzen" von Kalkstein an Stellen, an denen das Wasser konzentriert versickert, sowie an eingebrochenen Decken früherer Gruben und Höhlen. Dolinen, die durch allmähliches, langwieriges Schmelzen von Felsen entstanden sind, sind gewöhnlich nicht sehr steil und haben einen Boden aus roter Erde, einer Mischung von nicht schmelzbaren Resten von Kalkstein und Humus. Solche Dolinen sind meist die einzigen Orte auf dem Biokovo, an denen der Boden landwirtschaftlich nutzbar ist, so dass die Menschen in ihnen Felder bebauen. Von ihrem Boden haben die Menschen meist sorgfältig alle Steine entfernt, aus ihnen Mauern gebaut und so den Boden geebnet. Die tief gelegenen Dolinen schützen den fruchtbaren Boden vor Winden.
Dolinen, die durch Einbruch entstanden sind, haben oft steile Seiten und ihr Boden ist mit Steinblöcken bedeckt, die in die einstige Höhle oder Grube eingebrochen sind. Häufig befinden sich am Rand solcher Dolinen Eingänge in nicht eingebrochene Teile von Höhlen.

HÖHLE TUČEPSKA VILENJAČA (FEENHÖHLE VON TUČEPI)

Auf 1180 m über dem Meeresspiegel, am Fuße eines eindrucksvollen 100 Meter hohen Felsens, befindet sich der kleine Eingang in die Höhle Tučepska vilenjača. Im Amphitheater vertikaler Felsen aus Kalkstein, mit einem atemberaubenden Ausblick auf das Meer, scheint es, als hätten Feen den Ort für die Höhle gewählt, deren Namen sie trägt. Alten Erzählungen zufolge bewohnten ungewöhnliche Feen die Höhle - wunderschöne blonde Mädchen mit Pferdebeinen, die all jene erschreckten, die hier bei Dunkelheit vorbei kamen.
Sonnenstrahlen gelangen nur wenige Meter in die Höhle, wenn man jedoch etwas weiter geht, verwandelt sich die sonnige und bekannte Außenwelt wie mit einem Zauberstab zu einer Welt der ewigen Dunkelheit, die mit seltsamen Formen aus Stein umgeben ist.
Von der Decke der Höhle hängen Röhrchen aus Stalaktiten und dünne, schlängelnde Höhlenvorhänge, auf dem Boden und an den Seiten befinden sich große Stalagmiten, Kaskaden, Höhlenperlen...
Wissen Sie, wie all diese wundersamen Formen aus Stein entstehen? Wie lang ihre Lebensdauer ist? Verbergen Höhlen auch Leben? Weshalb ist es im Hochsommer in den Höhlen des Biokovo erfrischend kühl?
Die Antworten auf solche und andere Fragen werden Sie bei Gesprächen und im wirklichen Ambiente der Unterwelt des Karst auf dem Biokovo erfahren, wenn Sie mit einem kundigen Führer einen organisierten Ausflug in eine Höhle machen, wenn diese für Besucher geöffnet ist.
Die Höhle Tučepska vilenjača ist keine für den Tourismus eingerichtete Höhle. Zu ihr gelangt man auf einem Wanderpfad, so dass feste Schuhe empfohlen werden (am besten sind Wanderschuhe, aber feste Sportschuhe werden auch gut sein) und die Höhle betritt man mit Helm und Beleuchtung, die von Speläologen verwendet werden.
Details können Sie an folgender Adresse erfahren: öffentliche Einrichtung "Naturpark Biokovo", Trg Tina Ujevića l/l, Makarska, oder unter der Rufnummer++385 (0)21 616 914. Für einen Besuch der Höhle benötigen Sie einen kundigen Führer, da der Eingang wegen ihres Schutzes geschlossen ist.
Der instruktive Pfad unterhalb von Vilovika und die Höhle Tučepska vilenjača sind nur einige der bedeutenden geologischen Phänomene, die den Besuchern des Naturparks Biokovo auf interessante Weise dargestellt werden.
Es sind gerade Untersuchungen im Gange, nach denen noch ein solcher Pfad im Gebirge definiert werden wird, auf dem Dolinen, die Grube Amfora - die tiefste Grube des Biokovo, sowie Eisgruben gezeigt sollen werden.

GRUBE AMFORA

Die Grube befindet sich unweit des Gipfels von Biokovo. Sie wurde in den vergangenen Jahren mehrmals untersucht und im vergangenen Jahr stiegen Speläologen 614m tief, was bislang die größte erzielte Tiefe auf dem Biokovo ist.

EISGRUBEN

Eisgruben sind durch die Geschichten darüber bekannt, dass man aus ihnen Eis entnahm, das für das Frischhalten von Lebensmitteln verwendet wurde, als es noch keine Kühlschränke gab. Auf dem Biokovo gibt es sehr viele solcher Gruben. Sie treten auch auf anderen Gebirgen in Kroatien und in den Alpen auf. Wegen der großen, meist nach Norden gerichteten Eingänge, sammelt sich in diesen Gruben im Winter viel Schnee, der im Sommer nicht schmilzt oder zeitweise schmilzt und gefriert, wobei der ursprüngliche Schnee zu Eiskristallen wird.
Das Graben von Eis aus den Graben des Biokovo war eine äußerst schwere und gefährliche Arbeit. Um zum Eis zu gelangen, musste man oft vertikale Felsen bewältigen. Die Temperatur in den Eisgruben steigt auch im wärmsten Sommer nicht über 0 °C, so dass den tapferen Arbeitern wegen der großen Temperaturunterschiede an der Oberfläche und in der Grabe immer Lungenentzündungen drohten.
Der Naturpark Biokovo ist bemüht, das Andenken an diese Zeit zu bewahren und wird zu diesem Zweck versuchen, eine der Eisgruben für Besucher einzurichten.