Biokovské krasové jevy
Hezká vyhlídka na moře, mysy a osovy, v které jsme se kochali, byla nám takřka jedinou odměnou za naši námahu - zapsal Albert Fortis ve svém slavném díle Cesta po Dalmácii, v roce 1774, po dlouhém a namáhavém výstupu na Biokovo při páání po ledových jeskyních. V době Fortisova putování byly alpinistické stezky pravou vzácností, stejně jak vzácní byli i entuziasté, kteří sastiplně stoupali, aby se nakonec pokochali v jedinečné vyhlídce z Biokova na moře a osovy, jako jediné odměně za vynaloženou námahu.
Dnes je výstup na Biokovo možný nejen horolezeckými stezkami, ale i automobily, a proto se stále více hostů Makarské riviéry odhodlává navštívit tuto horu.
Je ale jedinečná vyhlídka na moře a osovy skutečně jedinou "odměnou" pro návštěvníky?
Domácímu obyvatelstvu je krasová krajina Biokova všední podívanou, a proto asi, jak tomu často bývá, nedokážeme správně ocenit to, co máme "před očima".
Ale hostům, přicházejícím z alpských zemí, panon-ských nížin, urbánních
středisek střední a západní Evropy a., biokovský pejzáž není součástí jejich všedního života, a proto se mnozí z nich budou tázat, jaké jsou to kouzelné skály na Biokovu, jak vznikly ty neobvyklé prohlubně - závrty v reliéfu střední části hory, co jsou to škrapy, ponory ... budou následovat otázky o zvěřeně a květeně, historii ...
Biokovo nabízí bezpočet cenných "odměn" zvědavým milovníkům přírody, ale při této příležitosti poukážu jen na část krasových jevů, které jsou zrovna bádány nebo jsou již zařazeny do edukační nabídky Parku přírody Biokovo.
Edukace návštěvníků o významu a hodnotách přírodopisu Biokova je současně i významným opatřením jeho ochrany, protože péče o přírodu je účinnější, když se lidé s ní seznámí a osobně ji poznají.
CO JSOU TO KRAS A KRASOVÉ JEVY?
Déšť a sníh, padající na Biokovu za zimních měsíců, absorbují kysličník uhličitý ze vzduchu a půdy, a přeměňují ho na slabou kyselinu uhličitou. Následkem působení této slabé kyseliny na rozpustné skály (vápence a dolomity) Biokova za dlouhých geologických období je vytváření zvláštního povrchového a podzemního reliéfu, kterému se říká kras.
Protože se vody velice rychle ponořují puklinami do podzemí, v krasu nejsou povrchové toky, což je jednou z jeho základních vlastností, ale proto tu jsou toky podzemní, které rozpouštějí skály a šíří hliny, vytvářejíce tak mnoho jeskyň a ponorů.
Krasovým reliéfem je pokryto asi 50 % chorvatského území a na Biokovu jsou přítomny takřka všechny typické krasové jevy.
POUČNÁ GEOLOGICKÁ STEZKA POD VILOVIKEM
Geologická stezka se nachází blízko oblasti značené na topografických mapách jako Vilovik a začíná na silnici vedoucí od vstupu do Parku přírody Biokovo k nejvyššímu vrchu Sv. Jure, asi l km po Lemišini doci.
Stezka je krátká (asi 20 min. lehké chůze), je značena geologickými znaky a nápisy, které na jednotlivých místech jednoduchým způsobem vysvětlují vznik vápence, kamene z něhož je převážně tvořeno Biokovo, a část povrchových krasových jevů - škrapů a kamenných prohlubní (kamenice), v kterých se sbírá dešťová voda -jež nalézáme po celém Biokovu. Vznik vápníku je znázorněn na kresbách a popsán v chorvatštině a angličtině. Zahrnuta je geologická historie od období vyšší jury (před asi 160 miliony lety), kdy došlo k usazování minerálních skeletních pozůstatků organizmů někdejšího Tethis oceánu, přes otužování usazenin do pevné skály, až po tektonické vyvstávání vrstev vápence nad mořskou hladinu, kdy začalo dodnes vající erozivní vytváření hory. Vrstevním povrchem vápence lze projít a prohlédnout si několik geologických zajímavostí, mezi nimiž vynikají škrapy a kamenice jako nejmladší povrchové krasové jevy.
Za procházky lysým povrchem vápence lze spatřit četné škrapy - žlaby různých tvarů a velikostí, vytvářeny dešťovou vodou, tekouci po nejpříkřejších skalách rozpouštějíc vápenec. Větší škrapy vznikají, když dojde k spojení více toků, během čeho dochází ke zrychlení toku a jeho víření.
Škrapy mohou být přímočaré, pokud je plocha skály, na které vznikají, příkrá, nebo meandrující na menším sklonu svahu. Vyskytují se po celém Biokovu.
Na konci Geologické stezky je několik hezkých prohlubní, kterým se říká kamenice, u kterých je nápis vysvětlující vznik a význam tohoto jevu na Biokovu.
Kamenice jsou kulaté, podlouhlé nebo nepravidelné skalní prohlubně, často s velmi plochým dnem. Mohou mít průměr od několika centimeů až do jednoho meu zřídkakdy několik meů, jak je tomu v případě kamenice na Geologické stezce. Vznikají na místech, kde se pro menší příkrost skal voda zdržuje delší dobu. Nejdřive vznikají menší prohlubně, v kterých se sbírá voda, postupne rozpouštějící vápenec. Protože je rozpouštění nějintenzivnější v bodě dotyku vody se skalou, kamenice se více šíří než prohlubují.
Kamenice jsou často "pastí" pro různé organické ostatky z okolí, a časem v některých vzniká prsť. Větší kamenice, v kterých shromážděná voda sevává i delší dobu jsou cenným zdrojem vody pro napájení dobytka. Proto lidé často tesáním prohlubovali přírodní kamenice, aby jim zvětšili kapacitu a shromáždili více vody. Ve velké kaměnici na Geologické stezce lze spatřit i mločí larvy..
KOTLINKY NEBO ZÁVRTY
Závrty jsou největší povrchové útvary krasového reliéfu na Biokovu. Obvykle jsou kulatého nebo podlouhlého tvaru, jejich průměr může být od několika meů až po jeden kilome a mohou být hluboké několik meů až několik set meů.
Nejvíce jich je na krasových náhorních rovinách ve střední části Biokova, méně na svazích a na příkrých částech se téměř nevyskytují.
Stalaktity
Vznikají komplexními procesy rozpouštění vápence na místech, na kterých se voda soustředěně ponořuje do podzemí a sháváním sopů někdejších jam a jeskyň. Závrty vznikly postupným dlouhodobým rozpouštěním skály obvykle mírnějšího sklonu a jejich dno je ve většině případů pokryto prstí - červenou zeminou, směsí nerozpustných zbytků vápence a humusu. Takové roklinky jsou často jediná místa na Biokovu, na kterých je půda vhodná pro zemědělství, a tak v nich lidé obdělávají svá políčka. Obvykle lidé z den závrtů odsanili kamení a poskládali ho do ohrad kolem, a tímto dno vyrovnávali. Prohloubené kotlinky a nasucho zděné kamenné ohrady dodatečně chrání plodnou půdu od pověnostních podmínek.
Závrty, které vznikly sháváním, mají obvykle příkré sany a jejich dno je překryto kamennými bloky spadlými do někdejší jámy či jeskyně. Často jsou na okraji takových závrtů vstupy do ještě nezbořených částí jeskyň a jam.
JESKYNĚ TUČEPSKA VILENJAČA
Na nadmořské výšce 1180 meů, na úpatí impresivní stomeové skály, je malý a skrytý vstup do jeskyně Tučepska Vilenjača. V amfiteáu svislých vápencových skal, s výhledem na moře, z kterého vám zatajuje dech, jakoby místo pro jeskyň vybraly víly, kterým může poděkovat i za svoje pojmenování. Podle starých pověstí v jeskyni žily neobyčejné víly - nádherné plavovlasé dívky s koňskými nohami, které sašily lidi, kteří tudy procházeli za tmy.
Sluneční paprsky sahají jen několik meů do jeskyně a jdeme li dále, osluněný a známý venkovní svět se jako kouzelnickým proutkem přeměňuje na svět věčné ny, obklopené čarovnými kamennými útvary.
Ze sopu jeskyně nad námi visí stalaktitové ubičky a tenké křivolaké závěsy, na podlaze a sanách jsou velké stalagmity, rozmanité usazeniny, kaskády, jeskynní perly ...
Víte jak vznikají všechny tyto kouzelné kamenné útvary? Jak dlouho vají? Jsou li v jeskyních i živé organizmy? Proč je uprostřed léta v biokovských jeskyních osvěžující chlad?
Odpovědi na tyto a další otázky získáte při neformálním rozhovoru a v skutečném prostředí krasového podzemního světa Biokova, až se po zpřístupnění veřejnosti za odborného doprovodu vydáte na organizovaný výlet do jeskyně.
Tučepska Vilenjača není zařízena pro volný přístup turistům. K ní se lze dostat horskou stezkou, a proto je třeba vzít si pevnější obuv (nejvhodnější jsou horolezecké boty, ale poslouží i pevná sportovní obuv). Do jeskyně se vstupuje s přilbou a osvětlením, jaké při svých bádáních používají speleologové.
Detailnější informationrmace lze získat přímo ve Veřejné instituci "Park přírody Biokovo", g Tina Ujevića 1/1, Makarska, nebo telefonicky na čísle ++385 (0) 21 616 914. Pro obchůzku jeskyně je nutné mít odborný doprovod, protože je vstup do ní uzavřen z důvodu zabránění možné devastace.
Poučná geologická stezka pod Vilo víkem a jeskyně Tučepska Vilenjača jsou jen některé z významnějších geologických jevů, které se chtějí populárně-vědeckým způsobem přiblížit návštěvníkům Parku přírody Biokovo.
Právě probíhají výzkumné práce, po kterých bude definována další poučná geologická stezka ve vyšší části hory, která se bude soustřeďovat na závrty či roklinky, jeskyni Amforu - nejhlubší biokovskou jeskyni a ledové jeskyně.
JESKYNĚ AMFORA
Jáma Amfora se nachází nedaleko vrcholu Biokova. Je bádána již několik let a loňského roku se speleologové dostali na hloubku 614 meů, což je doposud na Biokovu nejhlouběji.
LEDOVÉ JESKYNĚ
Ledové jeskyně jsou známé z vyprávění o těžbě ledu, který se používal pro uchovávání poavin v době bez chladniček. Vyskytují se po celém Biokovu. Jako jevy jsou známé i v jiných horských oblastech Chorvatska a v Alpách. Díky velkým otvorům, zpravidla otočeným na sever, se v těchto jeskyních v zimě shromažďuje velké množství sněhu, které během léta nestihne roztát nebo které střídavě taje a mrzne, přičemž se původní sníh přeměňuje na led.
Těžení ledu z biokovských jeskyň byla velmi namáhavá a nebezpečná práce. Aby se dostali k ledu, lidé často museli zdolávat svislé skály. Teplota v ledových jeskyních ani za největších letních veder nepřesahuje O °C, a proto statečným ledařům stále hrozilo nebezpečí od zápalu plic kvůli velkém teplotním rozdílu na povrchu a v jeskyni.
Park přírody Biokovo se snaží zachovat památku na dobu těžení ledu, a proto se pokusí jednu z biokovských ledových jeskyň zpřístupnit zainteresovaným návštěvníkům.